cl.mm.st

../

Nepolitická

Tomáš Rodr

Smějou se do větru
nehty jim slezly
za brázdou roztříštěných klasů vyklovaný holuby
smějou se pořád při křiku slepejch kamer
chodníků schází tucty bot
bose se plazit stopořeným lesem čůráků
nebo leptat rty citronovou kundou
chceš mě píchat
smějou se do větru a počítaj bacily
co anti biotikum to zářez žlutýho výtoku močový trubice
kapesníky pod matrací opakujícího se vesmíru
zase a zase dokola
víc míň nebo teď naopak

přes prášek zastavil bys i trajekt ramínkem
dáme si znova nebo je tenhle poslední
nevíš
stejně zkusíš
a taháš chlupy ze zubů

holuby smějou se dál na poli i ve vzduchu
červy tečou černou po pyscích rostoucích z peří
dva si sesedly za chodu hluchejch bezmozků
prasknuté číše umučených mravenců kapou

sem tam bezčervu
v Německu koruny jenom bez mejdla
připomeň mi holokaust a trpící kostry
polštáře vlasů s hinduisty v rovnováze
kde nahoře moře smejvá skandinávce
najdeš tam odpověď

těko ale když potečeš dál
utřel se o křídlo a smál se do větru
druhý o Polských výstřizých a posraných mešitách
kde hovno nezná soka a střecha savcům
matičkou osudu

kdo nepoznal nerozumí kamenům po prorocích hozených
měl ježíš snad péro
a směls s ním být smírem
visel jsem na kříži
oves už nepozřu

červí tuk tuhne kloaku
zase se ptáš sedíme dlouho
byla jen jedna chtěli to oba
pod židlí 
proč znova se ptáš

pyjavice točí se serpentýnou kolem upocenýho stehna
v hotě je vlhko
dýchal jen póry
jakoby přes peří nebylo vidět bez černý
všichni teď stojí
přes holubí šoust přepíchli srdce

sdílej to
píchající holub
jak se čte mém
#nepolitická