cl.mm.st

../

Funebrak

Tomáš Rodr

Vysklenou norou hledím ku úplňku,
kde zdá se mi, je noc pouhou ilusí.
 Kostnění Shakespeaři tančí pro druhé
a mé snové blouznění snáší peří po jmění.

 Barbarem jazykem tříštím stříbro,
co vyčkává za zrcadlem rozbitých vajec.
 Posledních narozenin a znásilněných víl,
křídla máchajících prasečích tvorů bylinou sytím.

 Prosebně shlížím nahá těla trávou setých,
je mi jich líto, sic kamenem trousím Medúzin křik.
 V zahradách roztékám hliněné talíře prostoduchých ideálů.
Zdáš se mi nahá.

 V pláních sekvojí,
Prochladlých zděných stěn,
 Mramorových pánví.
Omotaných nohou.

Umělým uměním,
 Holou botou,
štědrou,
 vyhřezlou norou.

 Za mlýnským kamenem snáší se žebrák,
co nesnesl pověst o jiřičkách a kosích bozích.
 Praskne sem a práská tam, kde slunce utíká k horizontu.
Myslí věčně posedlou,
 ideály zkřehlou,
slávou hliněnou,
 leskem zvrácenou,
tečou hadice.

je ne suis pas de surrealisme